Exkurze - Brno

Milá babičko.

Ve čtvrtek 5. května 2016 jsme jeli s celou naší třídou na výlet do Brna. Už den předtím jsem se moc těšil, protože jsem v Brně už dlouho nebyl.

Ráno jsme měli všichni sraz u školy před sedmou hodinou a v sedm hodin už jsme seděli v autobuse směr Tišnov. V Tišnově jsme chvilku čekali na vlak do Brna, projeli jsme zastávkami Hradčany, Čebín, Kuřim, Česká, Brno-Řečkovice, Královo Pole, Lesná a Židenice a vystoupili jsme na hlavním nádraží. Vlak sice zastavoval u každé vrbičky, ale cesta utekla rychle.

Když jsme vystoupili, prohlédli jsme si hlavní nádraží. Je postaveno v secesním slohu a má krásně malované stropy. Roku 1839 na něj přijel první vlak z Vídně. Od nádraží jsme šli směrem k poště. Na této poště kdysi dávno pracoval i spisovatel Petr Bezruč. Pošta je postavená ve funkcionalistickém slohu. Před poštou i kolem nádraží je pořád spousta lidí i aut.

Od pošty jsme si to namířili k Židovské bráně. Je to kamenný obrázek na rohu Masarykovy ulice a připomíná, že zde stávala Ferdinandova brána. Odtud jsme se vydali ulicí Bašty až na Denisovy sady. V roce 1818 zde byl postaven obelisk na počest vítězství nad Napoleonem. Potom jsme pokračovali rovnou na Petrov. Je to krásná a veliká katedrála sv. Petra a Pavla, ale používá se zkrácený název Petrov. Jde o nejstarší kostel v Brně a je gotický.

Naše putování pak pokračovalo ulicí Husovou a z ní jsme zamířili na Špilberk. Cesta vedla stále do kopce, ale za chvilku už jsme stáli před vstupem. Zaplatili jsme vstupné a šli objevovat kasematy. Jsou to dlouhé chodby v podzemí Špilberku, které dřív sloužily jako sklady zbraní, zásob a úkryty pro vojáky a později zde bylo vybudováno nejtěžší vězení rakouské monarchie, kam byli zavíráni největší zločinci. Vězni byli rozděleni na vrahy a nevrahy. Vrazi byli odsouzeni na doživotí, ale většinou brzy zemřeli, proto se tam vystřídalo hodně vězňů. Rekordman zde vydržel přežít dva roky a pak byl přesunut jinam a tam zemřel. Podmínky zde byly velice špatné a vězni umírali často na kurděje, kvůli nedostatku vitamínu C. Byl zde vězněn i známý pandur baron Trenck. Prohlédli jsme si také studnu, která je hluboká 111,8 metrů. Na zdi u studny je zvonkohra, která má 15 zvonů a dokáže zahrát 32 melodií.

Po prohlídce Špilberku jsme se vrátili zpět na Husovu ulici a došli na ulici Joštovu, kde stojí budova Ústavního soudu České republiky. Potom jsme šli na Moravské náměstí, kde jsme viděli zmenšený model starého Brna a vedle něho osmimetrovou jezdeckou sochu markraběte Jošta. Pokračovali jsme ulicí Rašínovou až na Jakubské náměstí, kde stojí krásný gotický kostel sv. Jakuba. V něm jsme dostali za úkol najít hrob slavného obránce města, maršála Louise Raduita de Souches. Všichni jsme ho našli. Prohlédli jsme si hlavní oltář i výzdobu. Ke kostelu se váže jedna z brněnských pověstí, ta „O neslušném mužíčkovi“. Toho jsme viděli v jednom okenním oblouku, jak vystrkuje nahý zadek na Petrov.

Kolem poledne jsme konečně dorazili na náměstí Svobody, kde stojí Morový sloup, který byl postaven na památku morové epidemie, která město sužovala. Viděli jsme i krásný dům U Čtyř mamlasů. Potom jsme měli rozchod a dostali jsme hodinu na to, abychom pořádně prozkoumali celé náměstí a taky Mc Donalda zevnitř. Hranolky byly fajn, ale dost přesolené. Procházeli jsme se po náměstí a zkoušeli odhadnout, kolik hodin to vlastně ukazuje nový orloj na náměstí. Ještě že máme mobil. Naštěstí se nikdo neztratil a tak jsme se všichni po hodině zase sešli a vydali se pomalu k Nové radnici. Prošli jsme ulici Zámečnickou a došli na Dominikánské náměstí. Zde se nachází Nová radnice a v ní sídlí brněnský primátor Ing. Petr Vokřál a magistrát.

Pak jsme zamířili ke staré radnici, která se nachází na ulici Radnické. Nejprve jsme vyšplhali na radniční věž, ze které byl krásný výhled na Zelný trh i Petrov. Když jsme se přesunuli zase dolů, šli jsme se podívat do průjezdu, kde je pověšeno známé brněnské kolo, které sem dokutálel Jiří Birk až z Lednice v roce 1636. I o něm je pověst. V průjezdu také visí obávaný brněnský drak. Všichni jsme si ho vyfotili.

Z radnice jsme vyšli na ulici Mečovou, kde jsme si prohlédli pokroucené fiály, o kterých jsme si také vyprávěli a hledali zazděného radního. Viděli jsme kamennou hlavu ve zdi vedle zadního vchodu do radnice. Poslední zastávkou našeho výletu měla být Kapucínská hrobka. Přešli jsme Zelný trh a zamířili k hrobce. Uvnitř nás překvapilo chladno, protože v hrobce jsou uchovávány vzácné mumie a ty musí mít stálou nízkou teplotu. Leží zde něco přes čtyřicet mumií a taky mumie Barona Trencka. Viděli jsme tam i nápis: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy“.

Pak už nás čekal jen návrat Masarykovou ulicí zpět k nádraží a cesta vlakem do Tišnova. Ke škole jsme dorazili v pořádku kolem půl páté a zamířili k domovu. Výlet se povedl, bylo pěkně, viděli jsme spoustu nových věcí, o kterých jsme si před tím povídali ve škole a nikdo se neztratil, ani paní učitelky. Mně se to moc líbilo a už se těším na další výlety i na prázdniny u Vás.

Tomáš Veselý

Přílohy

Aneta Peklová (7.9 MB)

Kateřina Konečná (3.45 MB)

Jan Sehnal (1.96 MB)