V neděli, přímo v ten slavný den, kdy slovy Josefa Čapka, už to ti lidé s tou velikou vojnou, hladem a špatným císařem pánem nemohli vydržet a udělali tomu všemu konec, jsme si slavnostně připomenuli sto let existence samostatnosti Československa.
Děti, které vystupovaly ve slavnostním programu, cítily z chování představitelů obce, vojáků, hasičů a lidí okolo sebe důstojnost daného okamžiku a bylo milé číst jim v očích, že ví, proč mají na hrudi připnutou trikolóru.
Zvuk gongu se zarýval do osudových osmičkových let, tóny Vltavy a Larga z Novosvětské symfonie hladily po duši, roztomilá nevědomost Pejska a Kočičky, proč vlastně tolik slávy, se střídala s mrazením v zádech při slovech básně o zradě, aby pak v němém úžasu, zda to bylo vůbec možné, jsme si vyhrnuli rukávy… Myslím si, že děti na tento den hned tak nezapomenou! A my všichni si můžeme jen přát „ …ať mír dál zůstává s touto krajinou…“
Mgr. Eva Vítková