Exkurze do Terezína

Dne 25. února 2020 se naši osmáci a deváťáci zúčastnili historické exkurze do Terezína, města, které za II. světové války sloužilo jako sběrné ghetto pro židy nejen z Protektorátu Čechy a Morava, ale i ze Slovenska, Maďarska, Dánska a mnoha jiných evropských zemí.

Tato naše výprava se mohla uskutečnit díky Terezínské iniciativě – sdružení bývalých vězňů terezínského ghetta a jejich potomků, která nám už popáté poskytla finanční dotaci na proplacení autobusu z Lomnice až do Terezína a zpět. Velice si jejich velkorysosti vážíme a děkujeme za jedinečnou možnost vidět a téměř se dotknout historie zblízka.

Návštěva Terezína zasáhla každého z nás. Dlouho jsme o tom ve škole diskutovali i v hodinách dějepisu a českého jazyka. Výsledkem jsou následující reflexe.

…Strach, bolest, zima, hlad, utrpení… Tato slova a spousta dalších Vám vyvstanou, když se řekne – TEREZÍN…
…Působilo to na mě velmi depresivně. Když jsem si představila, že tam ti lidé žili za tak strašných podmínek a kolik jich tam zemřelo a my tam chodili, jako by se nic nestalo…
…Terezín pro mě bylo hodně traumatizující místo, kde zemřelo tolik lidí. Jsem ráda, že jsem navštívila další zajímavé místo…
…Muselo to být něco nepředstavitelně strašného a obdivuji lidi, kteří to přežili a ještě o tom dokáží vyprávět…
…Po celou dobu jsem se tam cítila tak nějak divně. Nechápu, jak zde mohou lidi dnes normálně žít…
…Viděli jsme jména dětí, které tam umřely. Těch jmen bylo strašně moc…
…Je zajímavé, že oni byli vděční za to, když občas něco dostali a my dnes máme všechno a pořád si stěžujeme…
…Uvědomila jsem si, že mám prakticky všechno – zdraví, rodinu a přátele. Lidé tam tyto důležité hodnoty ztráceli, až nakonec neměli vůbec nic…

Nikdo z nás si neumí představit utrpení lidí, kteří si museli holocaustem projít. Věřme, že se už nikdy nebude nic podobného opakovat.

Mgr. Marcela Mašková